Představte si, představte si,

pana Jindru napadlo:

Prahu vidět – slyšet asi.

To zas bude divadlo!

„Program časem upřesníme,

bude zima – možná hic…

Někam půjdem´ – něco sníme…“

Víme všechno – totiž nic!

S TREDOSem kdo často blinká,

ať si vezme kyanid!

S ním se HODNĚ DLOUHO spinká,

nezvrací se – a je klid!

A byl večer –   bylo jitro.

A byl den prvý.

A výlet čekalo mladistvé nitro:

Protáhneme hrby!

Přejeli jsme hory doly,

postřeh náš byl pohotový!

Přijeli jsme do Prahy.

• To NENÍ část Moravy!!!

Dopravou tou pohrdají

Moraváci sveřepě.

Po schodech se dolů dají:

„Šalina? A VE SKLEPĚ?!“

Od hub se nám hojně práší:

„Prašná brána – Obecní dům“

Referáty! TY nás straší!

Neblekotat – TO chce um!

Dům U Černé matky Boží

obdivujem´ s turisty.

Všude samé drahé zboží.

Staneme se kubisty!

Stylem tímto ohromeni

přijde na nás idea:

„Na kubismu schrábnem´ jmění –

• vale značko IKEA!“

Láskou a tužbami společně spjatí

hříšná Manon a rytíř De Grieux.

Ač všechno nakonec zmar a žal schvátí,

géčko i divadlo nakonec přežije.

Bez fejsu, insta – já uhynu!

Dejte mi heslo na wifinu!“

Únavou všickni se klátějíce

jde géčko hajat na kolej(nice).

A byl večer –   bylo jitro.

A byl den druhý.

A výletem znavené tělo i nitro:

A pod očima kruhy!

Jen co začal druhý den,

ne jeden byl překvapen.

Hlady a BEZ KÁVY (!!!) – Snad bychom pomřeli!

BUFET nám pitomí PRAŽÁCI ZAVŘELI!

A když vážně přijde hlad

– sníst se může referát…

„A teď konec kočkování!“

Probíhá nám hlasování…

Ticho, všici! Bacha!

Divadlo? Hrad?? Nebo Bacha???

Rozhodnuto je – snad…

Večer dobudem´ Pražský Hrad!

Poklidné prostředí milé
Vyšehradského hřbitova
pohlazením naší psyché

bylo téměř doslova.

Dále si pak proběhneme

domeček krásný u Bílků.

Výtvarnou si tam prohlédneme

Františka bohatou nadílku.

Toccare – značí dotýkati…

Ach Manon! – Umřít pro krásu!!

A jali se Hrad dobývati –

• a kloužou trním z tarasu…

Kráčeli jsme alejí.

• Kol Belvedéru teď zrovna

Tam, kde holubi kálejí –

• šlápli my jsme do… Plečnika!

U Miloša na dvorku,

na Hradčanském Pahorku:

Berem prázdné lavičky

pro spolužačky holčičky.

Vše do pořádku máme dát,

ať nám může Zeman spát.

A byl večer –   bylo jitro.

A byl den třetí.

A Pražsky už cítilo každičké nitro:

A každý už poslepu tramvají letí!

Při pohlídce veletržního paláce

Nastává po hodinách stagnace.

Pěkné je to – dejme tomu,

však najíme se – a honem domů.

Za Starčí nám chybí slov:

Vítá nás zpět „Třebíčkov“!

Celý výlet veliký
probudil  v nás básníky.
Někteří na to mají nos,
jiné vybral zase los!

A byl večer a zvonil zvonec.
A tak je i balady KONEC.

G-18
10. září

L.P. 2017