Slunce je tu přítomné vždy. A vždy se také dá pořídit nějaký jeho obrázek. Ať už se na něj díváme v létě či v zimě, při východu, v poledne či při západu, pokaždé vypadá trochu jinak. Vždy se ale dá zachytit tak, aby vypadalo krásně.

Východ

Na východ slunce je dobré se připravit – najít místo, odkud jej budeme pozorovat a hlavně se na něj včas dostavit. Případně také stojí za to vyhledat místo, zpoza kterého bude sluneční světlo v jistou chvíli pomalu "vytékat" a vytvářet tak efektní scénu.
Jednou ze zajímavých scén může být také, jak můžete vidět na obrázku níže, zachycení slunečního kotouče zvětšeného jemným prachem, mlhou a podobně. Vytváří se tím dojem, mimochodem samozřejmě nejpůsobivější přímo na místě, obrovského slunce, které jako by chtělo vše na Zemi pohltit.





Západ

Zde platí naprostá většina toho, co již bylo řečeno u východu slunce, tedy že se hodí příprava a dobré načasování. Slunce se ale bude pomalu schovávat, ne vycházet. A to znamená, že člověk má celý den na to, aby našel správné místo pro svůj stativ nebo alespoň nohy.
U některých západů slunce, které mají spíše oranžovou než žlutou barvu pak nevypadá špatně využití (níže zmiňovaného) zaostření přímo na slunce a následné ztmavení okolních objektů.





Další polohy

V kteroukoliv jinou dobu, od východu slunce až po jeho západ je samozřejmě možné pořídit nepřeberné množství fotografií. Využít se dá níže zmíněné zakrytí slunce jiným předmětem, jeho odlesk na nějaké vodní hladině nebo třeba pozice slunce mezi mraky. Výhodné bývá ale i fotografování krajiny či měst ve chvílích, kdy jsou tato místa z některého úhlu velkou měrou osvětlena.

Způsoby fotografování

Zakrytí slunce

Tím, že nefotíme přímo sluneční kotouč, ale využijeme úhel, ve kterém ho zakryje něco jiného, můžeme dosáhnout zajímavých efektů. Mým nejoblíbenějším výsledkem je prosvítání slunce, nejlépe i některých paprsků, zpoza tohoto bližšího objektu. Možné je ale například dosáhnout i dojmu, že objekt v popředí tajemně září.





Ostření na různě světlá místa

Obzvlášť při použití automatického režimu, a to nejvíce při focení s mobilními telefony, se hodí vědět, že zaostřením na různá místa krajiny se dosahuje různé světlosti fotografie. Automaticky se totiž nastavují různé expoziční parametry, které značně reagují na světlost objektu.
To v podstatě znamená, že pokud zaostřím na slunce (jež bývá nejsvětlejším objektem), všechno ostatní bude ve výsledku velmi tmavé. A samozřejmě naopak – při zaostření jinam (na zem, např. na blízké pole), bude tento prvek nejjasnější a obloha se sluncem příliš světlá.
Dosáhnout se tímto dá mnohého, bohužel je však často tato různá světlost spíše na škodu. Z tohoto hlediska lepší fotografie lze pak dosáhnout pomocí HDR.





Využití HDR

Jak bylo nastíněno výše, funkce HDR (High Dynamic Range, česky vysoký dynamický rozsah) může pomoci vytvořit fotografii vyváženější světlosti a barev. Využívá (v jedné ze svých variant) skládání několika snímků stejného místa, z nichž je v podstatě jeden moc světlý, další moc tmavý a poslední něco mezi předchozími snímky. Jak se nazývají, můžete vidět níže v tabulce společně se stručnou charakteristikou.
Skládat jednotlivé fotografie do sebe, ať už jsou dvě, tři nebo jich pořídíme třeba pět, umí velké množství fotoaparátů a jiných zařízení již od výroby. Pokud ne nebo to raději děláme ručně, lze HDR fotografie vytvářet v řadě různých softwarů k úpravě obrázků.



Typ	Přeexponovaný snímek	Středně exponovaný snímek	Podexponovaný snímek
Jak vypadá	Obvykle je obloha ve správné barvě a země velmi tmavá	Něco mezi ostatními obrázky, nepříliš dobře vypadající kompromis	Země má víceméně správné barvy, ale obloha je moc světlá, "přepálená"