Pod pojmem antika (z latinského antiquus, tzn. dávný, starobylý) obvykle rozumíme období starověkého Řecka a Říma. Ačkoli řecká kultura je starší než ta římská a římská z ní v mnohém vychází, a to i v literatuře, v obecném povědomí jsou známější spíše autoři starověkého Říma. Zde je výčet těch nejvýznamnějších:
| Jméno autora | Název díla | Originální název |
| Titus Maccius Plautus |
|
|
| Marcus Tullius Cicero |
|
|
| Publius Vergilius Maro |
|
|
| Publius Ovidius Naso |
|
|
| Gaius Iulius Caesar |
|
|
Pro antickou poezii je typický hexametr. Jedná se o nerýmovaný, časoměrný verš, přesněji řečeno o šestistopý daktyl, v němž se podle určitých pravidel střídají krátké a dlouhé slabiky. V prních čtyřech stopách se mohou libovolně zaměňovat daktyly se spondejem, v páté stopě musí být daktyl a v šesté stopě naopak musí být spondej nebo trochej. Základní schéma hexametru vypadá takto (dlouhé slabiky značeny _, krátké °, | odděluje jednotlivé stopy):
| _ °°| _ °°| _ °°| _ °°| _ °°| _ _ |
Arma virumque cano, Troiae qui primus ab oris
italiam, fato profugus, Laviniaque venit
litora, multum ille et terris iactatus et alto
vi superum saevae memorem Iunonis ob iram;
multa quoque et bello passus, dum conderet urbem,
inferretque deos Latio, genus unde Latinum,
Albanique patres, atque altae moenia Romae.
Musa, mihi causas memora, quo numine laeso,
quidve dolens, regina deum tot volvere casus
insignem pietate virum, tot adire labores
impulerit. Tantaene animis caelestibus irae?
Ve středověké a novověké literatuře hrála latina významnou roli. Byla jazykem učenců a duchovních, a přestože vlivem renesance poněkud ustoupila do pozadí, v odborné literatuře se využívala i nadále.
V náboženské literatuře vedle spisů církevních Otců, kam můžeme zařadit sv. Augustina a jeho De civitate Dei, tedy O obci Boží, vznikala také duchovní lyrika, písně a legendy (Legenda aurea, Kristiánova legenda...). Zapomenout nesmíme ani na Zbraslavskou kroniku či Kosmovu Kroniku českou, v originále nazvanou Chronica Bohemorum. Karel IV. napsal v latině svůj životopis Vita Caroli, z pozdějších českých autorů můžeme zmínit například Jana Husa a jeho De ecclesia (O církvi) či De sex erroribus (O šesti bludiech).
V dnešní době, kdy už jen velmi málo lidí ovládá latinský jazyk na takové úrovni, aby v něm mohli číst celé knihy, již nová díla v latině nevznikají. Výjimkou jsou však moderní překlady několika populárních – především dětských – knížek, pocházející z 20. a 21. století. Nadšenci si tak mohou například přečíst Harrius Potter et philosophi lapis, Malého prince vydaného pod názvem Regulus nebo Alicia in terra mirabili, tedy Alenku v říši divů.
|
|
|
|
|
|