Jak oklamat mozek

Jak fungují optické klamy

Říká se „uvidět znamená uvěřit“. Je pravdou, že máme tendenci věřit tomu, co nám ukazují naše oči, ale v případě optických klamů to, co nám naše oči sdělují, není vždy pravda. Zrak je složitý proces, jehož součástí je i to, že oči posílají nezpracované informace našemu mozku, aby je interpretoval. Tento zrakový systém používá mnoho zkratek a dělá úpravy do obrazů dokonce ještě předtím, než jsme schopni si je uvědomit. Optické klamy využívají právě těchto zkratek a používají je, aby oklamaly mozek.

Podle Gestalt psychologů má mozek způsob, jak zpracovává přicházející vizuální informace a uspořádává je do smysluplného celku.
Příkladem tohoto typu optického klamu je Kanizsův trojúhelník. Mozek si utřídí jednotlivé prvky a vidí bílý trojúhelník
vznášející se uprostřed prostoru, ačkoliv na obázku žádný trojúhelník není.

Když pozorujeme svět kolem nás, nevidíme všechno najednou, protože by to úplně zahltilo naše smysly.
Místo toho se zaměříme na hlavní objekt, nazývaný též „figura“. Všechno ostatní kolem se stává pozadím.
Optický klam s figurami a pozadím je obrázek, kde není zřejmé, co je „figura“ a co „pozadí“,
takže naše mysl přepíná sem a tam, aby tomu porozuměla.

Mozek je zvyklý vnímat třídimenzionální svět, ve kterém obrazy výše v zorném poli jsou vzdálenější a tudíž ve skutečnosti větší.
V Ponziho optickém klamu dvě paralelní čáry nakreslené přes sbíhající se příčky ve dvoudimenzionální rovině vytváří dojem prostorové hloubky a tak se zdá,
že výše položená žlutá čára je větší.Ve skutečnosti jsou však obě žluté čáry stejně velké

Černobílé čáry se na první pohled tváří značně opile, přesto jsou jejich rozestupy na okrajích obrázku stále totožné. Pro dokázání rovnosti čar můžete použít například pravítko.

DALŠÍ...