= (arbor) je růstová forma vyšších rostlin . Prýt (nadzemní část) stromu se skládá ze
zdřevnatělé nevětvené
spodní části - kmene, který se v určité výšce nad zemí dělí na jednotlivé větve
(na rozdíl od keře,
kde k větvení dochází již u země, nebo těsně nad zemí). Horní část stromu, kde dochází k větvení, se nazývá koruna.
Přesnou definici pojmu strom (nebo keř) není možné vymezit kvůli velké diverzitě
rostlin. Někdy je proto výhodnější používat termín stromovitá forma.
Různý způsob větvení dává každému druhu charakteristický tvar. Tento tvar
může být dále ovlivněn prostředím, ve kterém daný strom roste (zda roste osamoceně nebo uvnitř porostu – lesa).
Vnitřní stavba kmene
Na povrchu stromu je kůra , která může mít různou podobu, od tenké několikamilimetrové,
až po rozbrázděnou mnohavrstevnou kůru, která se postupně odlupuje. Takto rozbrázděná kůra se nazývá borka. Pod kůrou se nachází
lýko , které je v podstatě jedinou živou částí kmene. Lýkem prochází sítkovice,
které rozvádí organické látky po celé rostlině. Největší část kmene je vyplněna dřevem ,
což je v podstatě mrtvá hmota cév, skládající se z celulózy a ligninu.
Mezi lýkem a dřevní částí se nalézá kambium, které se významně podílí na růstu kmene.
Růst stromu
Strom roste do délky běžným prodlužovacím růstem. Jeho zvláštností je růst do šířky. Při něm dochází k sekundárnímu
tloustnutí. Při sekundárním tloustnutí se uplatňují dva druhy pletiv, sekundárních meristémů – kambium a felogén.
Kambium se zakládá jako prstenec meristématických buněk, které se nacházejí jak v cévních svazcích (tzv. fascikulární kambium -
odděluje vnější lýkovou a vnitřní dřevní část cévního svazku), tak mimo ně (interfascikulární kambium). Tloustnutí se děje tak,
že fascikulární kambium produkuje směrem ven lýko (sekundární floém) a směrem do centra kmene dřevo (sekundární xylém).
Tato produkce se děje především na jaře (v dřevní části vznikají řidší cévy o větším průměru – světlejší zbarvení), o něco pomaleji pak
v létě (hustší cévy o menším průměru – tmavší zbarvení), na podzim a v zimě ustává, čímž se vytváří charakteristické útvary, tzv. letokruhy.
Felogén se nachází na povrchu lýkové části a také produkuje buňky ven i dovnitř. Směrem ven jde o buňky korku (felému), směrem
dovnitř pak buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Buňky nad felogénem
postupně odumírají, neboť vznikající korek jim zamezí v přístupu živin (které se k nim ze sítkovic a cév nedostanou).
Zařazení v rostlinné taxonomii
Semenné rostliny
Mezi stromy s klasickým druhotným tloustnutím patří v současné době takřka výhradně pouze
rostliny krytosemenné dvouděložné (Magnoliopsida) a nahosemenné (zde jde
výhradně o dřeviny)
– jinany (Gingkoopsida, jediný druh) a jehličnany (Pinopsida).
Stromové formy vytváří i cykasy (Cycadopsida), které dominovaly ve druhohorách a v současné době je jejich druhové spektrum výrazně omezeno.
Druhotné dřevo je vyvinuto omezeně, druhotné tloustnutí je často atypické. Jednoděložné rostliny (Liliopsida) druhotného tloustnutí zpravidla schopné nejsou, až na výjimky,
kterými jsou například některé dračince (Dracaena), dračinky (Cordyline) nebo juky (Yucca) s atypickým druhotným tloustnutím.
Dřevnatění u arekovitých (Arecaceae, Palmae) je projevem primárního tloustnutí, proto palmy nepatří mezi stromy v užším smyslu.
Stromy jsou obecně více zastoupeny mezi tropickými druhy a mezi vývojově primitivnějšími čeleděmi.
Výtrusné rostliny
Stromové formy vytvářely v minulosti i četní zástupci výtrusných rostlin – plavuně, přesličky, kapradiny .
Z jejich zuhelnatělých kmenů vzniklo černé uhlí.
Do současnosti přežilo jen několik rodů stromových kapradin, např. rody Cyathea nebo Dicksonia.
Metabolismus
Stromy s ohledem na své velké rozměry mají rovněž poměrně intenzivní metabolismus. Např.
průměrně vzrostlý stoletý soliterní strom za jeden letní den vyprodukuje při fotosyntéze asi 1000 litrů kyslíku
(člověk za stejné období spotřebuje při dýchání asi 300 litrů). Díky potřebě chlazení tentýž strom odpaří za den přes 100 litrů vody, což
odpovídá energii asi 70 kWh (která se promění ve vodní páru místo v teplo –
lze tedy říct, že funguje stejně účinně jako klimatizační jednotka o výkonu 3 až 5 kW).
Význam
Produkce dříví
Dřevo je významný obnovitelný konstrukční materiál využívaný ve stavebnictví, výrobě nábytku, papírenství a mnoha dalších
průmyslových odvětvích. Pokud uvažujeme o dřevu jako o průmyslové surovině značujeme ho jako dříví. Odvětvené kmeny v celých
délkách se označují jako surové kmeny. Příčným rozřezáním surových kmenů a tříděním podle rozměrů a kvality vznikají sortimenty dříví.
Nejkvalitnější sortimenty slouží k výrobě nábytku, hudebních nástrojů, sportovního náčiní nebo pro další speciální aplikace. Sortimenty
průměrné kvality se používají po dalším zpracování (rozřezáním na pilách na tzv. řezivo) nejčastěji ve stavebnictví. Ještě nižší nároky
jsou kladeny na sortimenty určené pro papírenský průmysl a výrobu celulózy.
Konečně nejméně kvalitní dříví je používáno v různých formách (kusové dříví, štěpka, pelety, brikety) jako obnovitelný zdroj energie.
Ekologická funkce
Stromy jsou dominantní růstovou formou většiny přírodních ekosystémů. Například v Česku by přirozená
vegetace bez vlivu člověka byla tvořena z 99 % lesními porosty. Podle studie z roku 2015 je celkový počet stromů na planetě odhadován na 3,04 bilionu
(tedy 200 stromů na každý hektar souše).[1] Množství stromů na planetě Zemi bylo prudce sníženo člověkem především kvůli zemědělství a využití dřeva
pro průmysl a na palivo. Ekologická výhoda získávání obživy ze stromů spočívá mj. v tom, že
půda není narušována každoroční opakovanou orbou, že se lze u mnoha druhů obejít i bez chemizace a
v okolí stromů může existovat původní flóra a fauna.
Stromy mají výrazný vliv především na:
propustnost slunečního záření, v porostech se stromovým
patrem je podíl dopadajícího záření oproti nezastíněným porostům snížena
cca na 1/10 (v tropickém deštném pralese až na 1/50)
bilanci uhlíku v přírodě (ten se akumuluje v jejich dřevě)
koloběh vody (výpar ze stromů výrazně posiluje podíl vody procházející malým koloběhem vody oproti velkému koloběhu)
fyzikálně-chemické vlastnosti půdy, tedy např.:
vylučování cizorodých látek – alelopatie
spad listů či jehlic – ovlivnění pH, rychlosti dekompozice
růst kořenů – čerpání živin či odčerpání části vody (tzv. biologické meliorace, hojně využívané v lesnictví)
biologické vlastnosti půdy, tedy např.:
zachování bohatství půdní flóry
zachování bohatství půdní fauny (ve srovnání např. s půdou využívanou na pěstování zeleniny, obilnin a obilovin)
celkový vliv na faunu a flóru v okolí
Relativní ekologická výhoda získávání obživy ze stromů určitého druhu pěstovaných jednotlivě nebo v malých skupinkách mezi původní vegetací a v
okolí lidských sídel spočívá zejména v tom, že půda není narušována každoroční opakovanou orbou, že se lze u některých druhů obejít i s minimem
chemizace a v okolí stromů může existovat původní nebo odlišná, ale relativně pestrá flóra a fauna. Pokud si své stromy v blízkosti svého obydlí
pěstují a sklizeň z nich a její zpracování zejména pro svou potřebu zajišťují malopěstitelé, odpadá také zátěž životního prostředí z dopravy a
průmyslového zpracování. Je třeba tyto způsoby obživy preferovat, třebaže jsou z úzkého průmyslového hlediska málo efektivní. Naopak pěstování
stromů na velkých monokulturních plantážích, zejména když je likvidován původní cenný biotop (např. tropický prales),
působí značné ekologické škody. (Viz Palma olejná.)