Ptáte se na to, jak k takovému koníčku přijdete? Sama nevím, prostě vás to musí chytnout.
Náš příběh začal o Vánocích v roce 2014,
když jsme potřebovaly vyplnit úložné prostory v poličkách v domě a nikde v obchodech
jsme je nenašly přesně na míru. No a tak jsme se rozhodly, že si je upleteme.
No, co vám budu povídat, první
výtvory byly naprosto příšerné. Nemělo to absolutně žádnou pravidelnost, ruličky
byly každá jinak velká a celkový dojem byl strašný, když se na to kouknu s
odstupem času. Právě ruličky, ty byly to nejnáročnější časově. Jen tak pro představu,
než namotáte 1000ks, zabere vám to skoro dvě hodiny, a na začátku nám to trvalo třeba
šest hodin, no šílenost!!! Nechápu, jak nás to mohlo bavit, fakt ne.
Takhle to pokračovalo asi další rok a půl, než jsme se trošku dopracovaly k lepším výtvorům.
V roce 2017 mamka dostávala čím dál tím více objednávek od známých a nás to se ségrou přesalo bavit.
Už jsme to nedělaly prostě jen tak, pro zábavu.
Dělaly jsme to s odporem, mamka nás do toho mutila a to to ještě víc zhoršovalo.
Proto jsme přestaly s tímto úplně. Stále ji v tom ale podporujeme a obdivujeme ji za to, že ji to drží už téměř šest let
Dnes se naše šikovná mamka dopracovala k téměř dokonalosti. Plete, když ji to baví a má na to náladu.
A to je si myslím dobře, dělá to jako správný koníček pouze pro zábavu, a to je hlavní!