| NUNCHAKU |
Nunchaku je asijská zbraň, používaná v bojových uměních. Jedná se o dvě krátké hůlky spojené řemínkem,
lankem nebo řetězem. Zbraň údajně vznikla z nástroje podobného cepu, který sloužil k mlácení rýže.
Jiné prameny tvrdí, že by to mohla být součást původní koňské ohlávky. Kromě Japonska a místa původu
na Okinawě je tato zbraň známá také v Koreji a Číně.
 |
Existuje nespočet provedení nunčak, od dřevěných až po lehké hliníkové, nebo také cvičné pěnové (aby se předešlo ošklivým zraněním). Všechny jsou však stavěné z těchto částí:
Okinawské nunčaky mají rukojeť v osmiúhelníkovém tvaru, aby byl úder hranou silnější, než když by byl tvar válcový jako u čínské varianty. Ideální délka rukojeti nunčak je taková, aby chránila předloktí při uchopení zbraně za horní část jedné z tyčí. Obě rukojeti bývají zpravidla stejně dlouhé, ovšem vyskytují se i varianty, kde je každá z nich rozdílná, ovšem stále platí, že musí být obě hmotnostně vyvážené (pokud nejsou nunčaky vyvážené, je roztočení nad hlavou a mnohé pokročilejší styly boje velmi obtížné, jestli vůbec možné). Ideální délka himy nebo kusari je taková, aby obě rukojeti nunčaku visely každá z opačné strany dlaně kolmo k zemi.
Podle staré čínské pověsti vynalezl nunchaku císař Chao K'ung Yin, expert na boj oštěpem. S ním zápasil jeden z jeho důstojníků a ten mu mečem rozsekal oštěp na 3 kusy. Chao K'ung Yin spojil dva kusy řetězem a s novou zbraní později důstojníka porazil. Po roce 1300 se umění nunchaku dostalo na Okinawu, kde se techniky přizpůsobili a zdokonalili.
Toto bojové umění je velice náročné na preciznost a techniku. Cíl je třeba se snažit zasáhnout spodní částí zbraně, nejlépe kontei, protože právě ten bod všdy získá nejvyšší rychlost a tím i vyšší enegii. Naopak když bojovník zbraň chytá do druhé ruky nebo mění směr útoku odrazem o své tělo, musí se snažit, aby se trefil tou co možná nejvrchnější částí, aby nedošlo k zranění, která mohou opravdu bolet.