Kolébkou orientačního běhu je Skandinávie, která má pro něj ideální podmínky - rozlehlé lesy a orientačně náročné terény a orientační běh tam patří mezi nejpopulárnější letní sporty a pro každého závodníka je velkým zážitkem závodit "někde na severu". První závod v OB se uskutečnil 31. října 1897 v norském Oslu. Zúčastnilo se jej 8 mužských startujících, kteří soupeřili na trati dlouhé 10,5 km se 3 kontrolami. Čas vítěze byl 1:41:07. Postupně se rozšířil také do Švédska a Finska, kde během první poloviny 20. století vznikly národní svazy, systém soutěží atd. Do dalších míst Evropy a světa se začal šířit až ve druhé pol. 20. stol.
Počátky orientačního běhu v českých a moravských zemích můžeme hledat někde ve třicátých letech 19. století, kdy byly určité terénní orientační hry součástí různých branných závodů. První závody pod názvem Pohár Gottwaldova proběhly roku 1950 v Chřibech za účasti 200 závodníků. Mimochodem, pod názvem Pohár města Zlína, se konají tyto závody dodnes a jsou tak jedním z nejstarších pravidelných závodů na světě.
První mistrovství světa v orientačním běhu se konalo v roce 1966 ve finském Fiskarsu, také za účasti československé výpravy. Závodům jednoznačně dominovali skandinávské země, které získaly 11 z 12 možných medailí.
Z počátku se běhalo na vojenských mapách s měřítkem 1:50 000, někdy v 60. letech se přešlo na mapy s měřítkem 1:25000 a dnes už si náročnost terénu a přesnost čtení mapy vyžaduje měřítka 1:10000 a 1:15000, pro sprint 1:5000
V současnosti se orientačnímu běhu věnuje okolo 1 milionu lidí na celém světě. V 68 státech je registrováno přes 350 000 závodníků ve více než 4 000 klubech. Doménou je především Evropa, mimo ní je nejrozšířenější v USA, Kanadě, Austrálii a v Japonsku. V současnosti se snaží výrazněji prosadit v Číně - především na vysokých školách. Ke světové špičce už dávno nepatří jen Skandinávské země, ale také Švýcarsko, Francie, Česká republika, Dánsko a Rusko
Vytvořil: Tomáš Novotný
duben 2020
Za účelem vzdělávání