Za všechny, kteří se nevzdali…

V sobotu 28. května se v třebíčském Libušině údolí uskutečnil Běh pro Paměť národa. Cílem této akce je připomenout osudy politických vězňů, válečných veteránů, obětí holocaustu, disidentů a všech bojovníků za svobodu. Výtěžek Běhu umožnízdokumentovat jejich příběhy.

V Třebíči se běhá díky studentům Gymnázia Třebíč. První závod studenti zorganizovali v roce 2018 pod vedením Matěje Petráňka, tehdejšího předsedy studentského parlamentu. Studenti gymnázia poslali email dokumentaristům z Post Bellum, kteří za nimi přijeli do Třebíče a podpořili je. V roce2019 převzal organizační štafetu Karel Janderka, rovněž předseda parlamentu. V roce 2020 se do příprav pustil Artur Staněk, nakonec kvůli covidu musela být akce zrušena. V následujícím roce, opět pod vedením Artura Staňka, proběhla akce v omezené míře. Závodilo se, ale každý běhal sám, v průběhu několika dnů, aby byla dodržena protiepidemická opatření.

Bližší informace o letošním Běhu nám poskytl Adam Daniel Krotký, současný předseda studentského parlamentu GTR a student 2. B.

Kolik bylo letos registrovaných běžců?

Letos se Běhu zúčastnilo 159 běžců, což nás mile překvapilo.

Jaké kategorie na závodníky čekaly? Byly zlomeny nějaké rekordy? A co samotný výtěžek?

Závodníci soutěžili v bězích na 5 a 10 km, v kategorii mužů a žen. Rekordy se v tomto závodu nepokořují, snad jen ty osobní. Samotnou částku výtěžku ještě neznáme, peníze převezme Post Bellum, pořádající organizace, a o konečné sumě nás budou informovat, jak nejdříve to půjde. Myslím si ale, že to bude moc pěkné číslo, které poputuje na dobrou věc.

Za koho se letos běhalo?

Jako každý rok, za ty, kteří to nevzdali. V tomto rocejsme si připomněli 80. výročí atentátu na Heydricha, a tak se mezi jmény hrdinů objevil i Jan Kubiš a Josef Gabčík. Na startovních číslech jsme viděli i další jména:Milada Horáková, Jan Bula, Jan Dokulil, Josef Toufar… Běžci si na prsa připnuli třeba i vzkazy „běžím za dědu, který neměl nohy“ nebo „běžím za svobodu pro všechny“.

Co je při organizace takovéto akce nejtěžší?

Myslím si, že když chcete, aby akce úspěšně proběhla, je náročné skoro vše. Letos kvůli invazi na Ukrajině jsme s přípravami začínali o měsíc později a organizace byla o to náročnější. Nejtěžší je přemýšlet dopředu, abychom na místě měli potřebné věci a vše včas nachystané.

Co tě při organizování baví?

Baví mě kontakt s lidmi, poznávat jejich schopnosti asilné stránky. A samozřejmě výsledek, když za námi lidé chodí a říkají, že si to moc užili, a vy za sebou vidíte kus práce, který všichni odvedli na výbornou.

Myslíš, že jsou takovéto akce důležité?

Určitě jsou, a to hned z několika důvodů. Myslím si, že je důležité dostat příběhy pamětníků k mladým lidem,jako jsme my. Naše generace musí vědět, co tito lidézažívali. Musíme vědět, čeho si vážit, co máme chránit a na co si dávat pozor, aby se minulost neopakovala, obzvláště v dnešní době. Také je fajn, když s přáteli, spolužáky a učiteli strávíme pěkné dopoledne nejen ve škole nebo v práci.

V Paměti národa je uloženo přes 13 000 jmen pamětníků, kteří prožili dramatické momenty 20. století. Zaznamenané příběhy jsou dostupné na internetu v archivu Paměti národa. Veřejnost se s nimi může seznámit v rozhlasových či televizních dokumentech, na výstavách nebo v knihách.

Pavla Kopečná

Foto: Ema Velebová