V úterý 24. 4. se na Gymnáziu Třebíč konala beseda s Václavem Moravcem – redaktorem, moderátorem a vysokoškolským učitelem žurnalistiky. Když jsem se o besedě dozvěděla, okamžitě jsem se na ni v kanceláři školy přihlásila – opravdu jsem byla v první desítce přihlášených.

Proč jsem se vlastně skoro bez rozmyslu na besedu hlásila? Na rovinu, o dobrovolné besedy je vždy velký zájem. Zaprvé – někteří studenti je využijí k tzv. „legálnímu“ odpočinku během výuky. Jednoduše se napíší a dvě hodinky volna mají zaručené (samozřejmě se jedná jen o malé procento, i to se ale počítá). Zadruhé – je zde plno žáků, které daná problematika či právě přednášející osoba velmi zajímá (nemluvě o tom, když se jedná o mediálně známou osobnost). No a v tomto případě existuje i třetí bod – někteří ze studentů využili možnosti zúčastnit se v březnu tohoto roku Fokusu Václava Moravce, celou akci znamenitě (a popravdě) vychválili, a tak vzrostl zájem o účast na této besedě ještě víc.

Při vstupu do učebny, kde se akce konala, jsem se v předchozích úvahách pouze utvrdila. Místnost byla zcela naplněná, židle se dokonce musely doplnit z jiných tříd. Okamžitě jsem zabrala místo k sezení a rozhlížela se po ostatních. Z mnoha studentů úplně zářilo očekávání, někteří byli i nervózní – čekali přece na hvězdu zpravodajského nebe! My, kteří jsme se ale zúčastnili již zmiňovaného Fokusu Václava Moravce, jsme už taková přemrštěná očekávání neměli.

Jak už jsme totiž právě v onom Fokusu mohli zjistit, pan Moravec je jen člověk. Stejně takový jako jste vy nebo já  a – na rozdíl od jiných mediálně známých osobností, se nad nikoho nepovyšuje, je milý, velice ochotný a rozhodně se nechová nijak nadřazeně.

I toto se nám potvrdilo, když do místnosti vstoupil usměvavý pán s brýlemi. Byl ochoten odpovídat na všechny různé otázky, které jsme mu kladli, i když se prý podle jeho slov často při odpovědi zapotil. Celá beseda (vlastně to nebyla až tak beseda jako diskuze) trvala téměř tři, pro pana Moravce jistě vyčerpávající, hodiny. Spektrum témat bylo široké, jelikož se opravdu každý mohl zeptat na cokoli, co ho zajímalo. Nejvíce se ale hovořilo o médiích jako takových, o výběru správných médií i o konkrétních problémech s dnešními médii. Vyslechli jsme si navíc plno (s vtipem podaných) historek ze života světoznámého novináře a byl nám tím přiblížen svět zpravodajství.

Ne že bych chtěla pana Moravce jen chválit, ono mi ale vlastně nic jiného ani nezbývá. Nejen že byl ochoten odpovídat na všechny naše otázky, dokázal ale i udržet výbornou přátelskou atmosféru. Já jsem tedy po tříhodinové besedě odcházela obohacená o mnoho nových zajímavých informací a plná pozitivní energie.

Natálie Řezáčová

fotografie: zdroj Eva Uvírová (Horácké noviny)

další fotografie: zdroj Lenka Chybová