17. 10. – Ráno kolem osmé hodiny jsme vyrazili na Slovensko. Přesněji k chatě hotelu Čingov, poblíž obce Smižany, okres Spišská Nová Ves. Po cestě jsme se zastavili u ropného pramene Korňa, kde na povrch přirozeně vytéká ropa. Po další cestě jsme se byli podívat na Bešeňovské travertiny. Pak jsme nasedli do autobusu a tentokrát jsme se vydali k Prosiecké dolině. Zde jsme si udělali asi 5 km dlouhou procházku. Čím jsme se dostávali výš, tím krásnější byly pohledy na večerní slunce. Poté už jsme jen přejeli k naší chatě, kde jsme se ubytovali, a šli na večeři do restaurace hotelu.
18. 10. – Další den nás čekal výlet do Národního parku Slovenský ráj. Zde jsme prošli údolí potůčku Sokol. Cesta byla náročná. Museli jsme šplhat přes kameny, klády, brodit se potokem, a abychom se dostali dál, lezli jsme i po žebřících. Byla to zábava. Vystoupali jsme do nadmořské výšky okolo 1000 m. Poté jsme se dostali do nudnější fáze túry, kdy jsme scházeli až k místu, kde na nás čekal autobus. Po nachozených 18 km jsme se byli zrelaxovat v hotelovém bazénu.
19. 10. – Tento den jsme měli fyzicky méně náročný program. Navštívili jsme opálové baně v Dubníku, kde se těžil ojedinělý slovenský opál. Dále jsme viděli 10 m vysoký Herlianský gejzír, který byl vyhlášen národní přírodní památkou, protože byl jediným studeným gejzírem v Evropě. Pokračovali jsme do solivaru v Prešově.
20. 10. – Přesunuli jsme se na sever do Národního parku Pieniny. Vystoupali jsme až na vrchol Tři koruny, odkud většinou bývá krásný výhled na řeku Dunajec, která leží o 500 metrů níž pod strmým srázem. Nám ale bohužel počasí nepřálo, byla mlha, a proto jsme viděli jen kousek před sebe. Sešli jsme dolů k řece Dunajec, která tvoří část hranice mezi Slovenskem a Polskem. Plavili jsme se 10 km na vorech, tzv. pltích. Bylo zajímavé, že po levé ruce jsme měli Polsko a po pravé Slovensko. Pořádně jsme vymrzli, takže jsme uvítali návštěvu termálních lázní Vrbov. Za celý den jsme měli v nohách asi 12 km.
21. 10. – Před cestou domů jsme si prohlédli Spišský hrad, který je zapsán na seznamu světového dědictví  UNESCO. Od hradu jsme přešli travertinovou kopu Drevenik a sešli do obce Žehra, kde jsme si prohlédli starobylé fresky kostela sv. Ducha. Ten je také zapsán v seznamu UNESCO. Ještě jsme se zastavili u živé travertinové kopy Sivá Brada, kde stále vyvěrá minerální voda. Vyfotili jsme poslední společnou fotku a vydali se domů.

Martin Hons, 2.G