Výměnný program s finskou školou v Tampere (4. 3. – 9. 3. 2024)

Náš dlouho očekáváný výlet do Finska začal srazem u autobusu v 5:45, což byla jistě pro mnohé z nás výzva sama o sobě. Autobus nás přepravil na pražské letiště, odkud jsme letěli do hlavního města Finska – Helsinek. Další autobus nás přivezl již do samotného Tampere, místa, kde jsme měli strávit následujících pět dní. Nastala chvíle, které jsem se celou cestu bála. Setkání s našimi novými kamarády a jejich rodinami.

První okamžiky byly poněkud rozechvělé, rodina nás ale vřele uvítala, navíc jsem v rodině bydlela i se svojí spolužačkou, a tak jsme vše zvládli na výbornou. Po večeři a krátké procházce Nokií, menším městečkem nedaleko Tampere, jsem usínala obklopená hustým lesem, podobnému těm, které jsem vídala v průvodcích, jimiž jsem listovala při přípravách na cestu.

Každé ráno jsme s novými finskými spolužáky vyrazili do školy. Tampereen klassillinen lukio je střední škola se zaměřením na přírodní vědy. Absolvovali jsme vždy jednu vyučovací hodinu, která zde trvá 75 minut. Výuka byla bohužel ve finštině, a tak jsme si z hodin vzali pouze to, že 75 minut je opravdu dlouhá doba. Po této povinné lekci byl už pro nás přichystán program v „angličtině“.

První den jsme si prohlédli katedrálu Tampereen tuomiokirkko, která sousedí přímo se školou. Katedrála byla postavena v roce 1907 a je známá svou netradiční výzdobou, freskami, jejichž autorem je symbolista Hugo Simberg. Následovala dlouhá procházka centrem Tampere. Tampere se stalo proslulé díky svému textilnímu průmyslu, najdete zde spoustu industriálních staveb, domky z červených cihel a vysoké, štíhlé komíny. Přezdívku „Manchester severu“ proto nezískalo náhodou. Večer nás čekal hokejový zápas Tappara vs. Lukko, jenž se hrál v moderní hokejové aréně Nokia a skončil celkem jasnou výhrou domácího klubu Tappara Tampere.

Další den mi přinesl největší zážitek. Bruslení po zamrzlém jezeře při západu slunce. Musím říct, že jízda s horkou čokoládou v ruce, kterou si koupíte v kiosku uprostřed nekonečného jezera, mě okouzlila tak, až jsem zapomněla, že je –10 °C. Z tohoto dne nesmím vynechat ani taneční lekci, přípravu borůvkového zákusku v chemické laboratoři a hodinu výtvarné výchovy, při níž jsme vzpomínali na domov a kreslili výhled z našeho okna.

Ve čtvrtek jsme se seznámili s nejdůležitějším prvkem finské kultury, nejen teoreticky, ale i prakticky – saunováním a koupáním v ledovém jezeře. Pravý finský způsob saunování je prý vlézt do jezera ještě před samotnou saunou. Vůči tomuto způsobu jsem byla velmi skeptická. Přesto jsem, po patřičných radách od zkušených domorodců, do ledové „díry“ vysekané v ledu vlezla. A hned zase vylezla. Na druhou stranu to byl zážitek, na nějž jen tak nezapomenu. Po rozmrznutí u krbu a opečení párků, pokrmu, který mají Finové ve velké oblibě, to nebylo vůbec špatné odpoledne.

Poslední den v Tampere jsme navštívili místní muzeum Vapriiki a měli čas nakoupit důležité suvenýry. Ve volnu nás cesty zavedly i do té nejroztomilejší budovy ve městě – muzea mumínků, Moomin Museum. Tady se moje anglická slovní zásoba rázem scvrkla jen na slova Awwww a That‘s so cute. Mumínci jsou původně kreslené postavičky. Přivedla je na svět finská, švédsky píšící autorka a výtvarnice Tove Janssonová. Mezi suvenýry, které jsem přivezla domů, převažovaly samozřejmě ty mumínkovské…

Po cestě domů  jsme měli pár hodin na rychlou procházku po Helsinkách. Průvodci nám byli finští studenti. Ve výkladu mě možná už ani nepřekvapil fakt, že zde mají sauny i na lodích. Nejvíce času jsme strávili prohlídkou knihovny Oodi. Moderní budova má i moderní náplň. Je zde například patro věnované kreativní tvorbě, kde jsme vedle 3D tisku viděli i šicí stroje. Úplně nahoře najdete čítárnu nazvanou „knižní nebe“, můžete si zde číst, hrát stolní hry a popíjet třeba kávu.

Pak už jsme vyrazili na letiště, kde proběhlo loučení s celou finskou „partou“. Roope Jakovuori,  Oone Ellonen, Pekka Paala, Riina Pitkänen, Eeli Kinnunen… Jména, která jsme před cestou zkoušeli rozluštit, získala obrysy. Programu se zúčastnilo devatenáct českých a sedmnáct finských studentů.

 Linda Smejkalová

Pavla Kopečná

Program